|
Čeština významově rozlišuje slova loutka a panenka, čímž má oproti mnoha jiným jazykům výhodu.
Loutka tedy v češtině není hračka, ale součást loutkového divadla. S loutkovým divadlem si samozřejmě mohou hrát i děti, hračkou pro děti se ale loutkové divadlo teprve stalo, a to až v devatenáctém století, běžnou hračkou pak až ve století dvacátém.
V tradičním slova smyslu se loutky dělí podle technologie vodění.
Například loutky zavěšené na nitích nebo na drátech jsou marionety.
Loutky navlečené na ruku jsou maňásci.
Loutky voděné zespodu pomocí drátů jsou javajky.
Loutky držené přímo v rukách loutkoherce jsou manekýni.
Ke speciálním loutkám patří loutky stínové, loutky pro černé divadlo nebo loutky mimické.
Loutka v různé podobě provází člověka od úsvitu dějin. Loutkové divadlo, podobně jako jiné formy divadla, se pravděpodobně vyvinulo z dávných magických obřadů, které jsou jakýmsi prazákladem pro řadu umění.
Archeologické nálezy potvrdily existenci loutek ve starověkém Egyptě a jiných zaniklých civilizacích. Velmi stará je historie loutkového divadla v Indii, kde už před naším letopočtem je tradicí doložena existence závěsných loutek a později i stínohry. |
