|
Dřevěné loutky existovaly určitě už od pravěku, kdy se používaly nikoliv k divadelním, ale ke kultovním účelům. Vzhledem k tomu, že dřevo je materiál, který jen těžko může přetrvat dlouhá tisíciletí, na rozdíl od kamene nebo keramiky, žádné pravěké ani starověké dřevěné loutky se nám nedochovaly. Víme však, že lidé, kteří ještě donedávna žili v kulturách podobných kulturám pravěkým, v pralesích Jižní Ameriky nebo Indonésie, dřevěné loutky ke kultovním účelům používali. Nejstarší dochované české marionety pocházejí z doby kolem roku 1800. Běžná velikost starších loutek se pohybovala kolem šedesáti centimetrů. Největší měřily 80 - 90 cm. Většina loutek měla jednotnou konstrukci, kterou tvořily dřevěné kloubené nohy, které měly kolenou a v kyčlích možností skrčení a přímého pohybu vpřed. Ruce byly dřevěné jen od prstů po loket, směrem k rameni loutky pokračoval jen drát. Pravá ruka byla sevřená, aby mohla držet rekvizitu, levá pak otevřená. Některé dřevěné loutky byly celořezané, celodřevěné a celé polychromované. Dřevěné paže byly topornější, čerti dokonce mají nohy bez kloubů v kolenou, protože létají. |
